Spotřebitelé mohou dobrovolně využívat při styku s úřady datové schránky. Taková komunikace šetří čas i peníze spotřebitelů i úřadů.
Podnikatelé mají od 1. ledna 2022 povinně otevřené datové schránky i pro komunikaci mezi sebou a se spotřebiteli. To ovšem neznamená, že podnikatel vždy chce přistupovat ke komunikaci spotřebitele rovnocenně. Společnost dTest upozorňuje na paradox takzvané poštovní datové zprávy. UdálostiExtra.cz o tom dnes informoval z redakčního dTestu Jaroslav Švehla.
Řada spotřebitelů si navykla používat pro styk s úřady datové schránky. Mohou tak cestovat po celém světě, a přitom si zachovat přístup ke své úřední korespondenci.
„Datové zprávy směrované od úřadů k adresátům nebo obráceně je možné si představit jako „vertikální“ komunikaci,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Taková vertikální komunikace má ze zákona nezpochybnitelnou kvalitu a důvěryhodnost. Dokument je možné podepsat jakkoliv, třeba i prostým textem s uvedením jména, přičemž úřad nebude mít pochybnosti o identitě odesílatele, která je daná samotným systémem datových schránek.“
Od 1. 1. 2022 jsou datové schránky povinně otevřeny i pro příjem datových zpráv mezi všemi „neúředními“ uživateli datových schránek. Takové datové zprávy se nazývají poštovními datovými zprávami.
„Pro jednoduchost je možné si takovou komunikaci představit jako „horizontální“ komunikaci,“ pokračuje Eduarda Hekšová a doplňuje: „Je to velmi vítaná možnost komunikace mezi podnikateli, ale i mezi všemi ostatními uživateli, spotřebitele nevyjímaje. Taková datová zpráva se totiž doručuje stejným způsobem jako úřední („vertikální“) datová zpráva, pouze je zpoplatněna částkou 5 Kč za jednu odeslanou datovou zprávu.“
Zdánlivě jednoduchá a důvěryhodná komunikace poštovními datovými zprávami, kterou si už podnikatelé zvykli doplňovat do B2B smluv (bussiness to bussines smlouvy = smlouvy mezi podnikateli) vedle jiných „kvalifikovaných“ způsobů dodání, jakými jsou například doporučená pošta, kurýr, osobní předání, ovšem může mít i svá úskalí.
„Z naší spotřebitelské poradny známe příklad stavební spořitelny, která zcela nedávno odmítla přiznat rovnocenný účinek datové zprávě spotřebitele, který žije dlouhodobě v zahraničí,“ upozorňuje Eduarda Hekšová a vysvětluje: „Tento spotřebitel si přál vypovědět smlouvu o stavebním spoření. Stavební spořitelna pro toto právní jednání požadovala buď návštěvu spotřebitele na pobočce, nebo písemnou výpověď s ověřeným podpisem. Nabídku doručení výpovědi poštovní datovou zprávou tato stavební spořitelna neakceptovala, protože nebyla předvídána ve smlouvě o stavebním spoření.“ dTest si klade otázku, jaké jsou důvody takového nekompromisního přístupu v situaci, kdy totožnost odesílatele a důvěryhodnost poštovní datové zprávy je dána systémem datových schránek. Stavební spořitelna tak jednala v rozporu s trendem digitalizace života podnikatelů i spotřebitelů.
„Spotřebitelé by si paradoxu účinku doručení poštovní datové zprávy měli být vědomi a v případě pochybností by si měli předem ověřit, jak se k poštovní datové zprávě staví adresát,“ shrnuje Eduarda Hekšová a uzavírá: „Pokud podnikatelé nezmění svůj postup dobrovolně, měl by zřejmě tento paradox řešit zákonodárce.“
