Křest knihy Žárlivka od Lenky Pastorčákové proběhne v pražském Café Kampus za účasti slavných kmotrů

Dub 17, 2019

Praha – Křest knihy Žárlivka od autorky Lenky Pastorčákové se bude konat v pražském Café Kampus za účasti slavných kmotrů. Kmotry s podobnou barvou vlasů budou: Jitka Schneiderová, Debbi, Denisa Nesvačilová a Žofie Dařbujánová, dále psychiatr Jan Cimický a scenáristka Markéta Dočekalová. Zazpívá Jan Nic s písní „Žárlivá„. Poprvé zazní píseň „Až tu budeš s námi„, speciálně k této knize ji složili oscarová zpěvačka Markéta Irglová a absolvent Berklee, který vyprodal Carnegie Hall Tomáš Kačo.

Mezi hosty budou i Radka Rosická nebo Dalibor Janda. Samotný křest knihy se bude konat 24. dubna od 17. hodin v Café Kampus.

O autorce

Lenka Pastorčáková : jsem rozená 26. května 1983, pocházím z Bohumína ,ale vyrůstala jsem v Orlové. Na život v regionu „razovitem“ jsem ovšem coby dítě moc ráznosti nepředvedla. Nikdy jsem prý neplakala, ničeho se nedožadovala, nikomu neodporovala. Kam jste mě postavili (později také posadili s knížkou), tam jste mě také našli. Moji rodiče (s mým laskavým svolením) dodnes na oslavách baví všechny přítomné hosty například historkou, kterak se před naším barákem na Den dětí opékaly párky, oni mě postavili do fronty, a když se vrátili, jiné děti už opékaly druhý párek, zatímco já stále čekala na konci řady na svůj první. Myslím, že se tomu říká neprůbojná. Naštěstí mám o rok starší sestru, která byla průbojná až moc, a tak nade mnou už v dětství držela ochrannou ruku. Díky ní jsem život na sídlišti, mezi drsnými panelákovými týpky, přežila bez újmy, a dokonce – to je mi dodnes záhadou – aniž bych si kdy, v partě neustále shánějící kusovky, potáhla z cigarety.

Tehdy jsem se také začala drát životem vpřed. Zřejmě to byl závodní tanec, co ze mě učinilo zbrusu novou, hyperaktivní osobu. Soutěživý typ. A tak se stalo, že jsem uspěla i v jakési slohové olympiádě, načež jsem pod vlivem uznalého pokyvování hlav učitelek pojala podezření, že by ze mě jednou mohla vyrůst novinářka nebo spisovatelka.

Po studiu na orlovském gymnáziu jsem studovala na Masarykově univerzitě v Brně a téměř každý víkend poctivě jezdila domů. Raději jsem si šetřila peníze na jízdenku, než bych šla s kamarády na diskotéku nebo na pár piv. Rodina je pro mě nade vše. Za 35 let jsem nestrávila Vánoce jinak než s mými nejbližšími. V Orlové, samozřejmě.

Když jsem studovala filosofii, kdekdo mě častoval obligátním dotazem, co ze mě tedy jako bude. Novinářka, odpovídala jsem bez váhání. A taky že byla. Politická. Pracovala jsem v ČTK, na TV Nova, TV Prima i v ČT. Jelikož mí nadřízení mívali pocit, že bych toho mohla dělat víc, na Nově jsem taky moderovala ranní zpravodajství pořadu Snídaně s Novou a na Primě politickou diskuzi Partie. Tu jsem si nejspíš vysloužila tím, že na mě Miloš Zeman během prezidentské volby udělal aligátora. V ČT jsem pak připravovala reportáže do publicistického pořadu 168 hodin. Dodnes se mi po těch pátečních nocích strávených nad klávesnicí, se dvěma Redbully, bagetou a sáčkem chipsů z automatu trochu stýská,“ sdělila nám o sobě Lenka Pastorčáková.

Leč tenkrát mě zlákala prezidentská kampaň. Během ní, 2017/2018, jsem zastávala funkci tiskové mluvčí kandidáta Jiřího Drahoše.

V současnosti mluvím za Zoo Praha, ale jelikož krom mluvení potřebuji i psát, napsala jsem román Žárlivka. A ano, žárlím. Hodně. Bohužel ale ne dost na to, aby mohl být příběh z této knihy můj…“ upřesnila autorka.

ČEHO VŠEHO JE CHOROBNÝ ŽÁRLIVEC SCHOPEN, KDYŽ HO OBSESE POHLTÍ?

RENÁTA CHOROBNĚ ŽÁRLÍ A JE SI TOHO DOBŘE VĚDOMA. ZVÍTĚZIT NAD OBSESEMI, KTERÉ OVLÁDAJÍ CELÝ JEJÍ ŽIVOT A ROZKLÁDAJÍ JÍ MYŠLENÍ, ALE NEDOKÁŽE. CO JE REALITA A CO KLAM? KOMU MŮŽE VĚŘIT A KDO S NÍ NEHRAJE FÉR? KDYŽ UŽ SI MYSLÍ, ŽE SE OCITLA NA DNĚ, USLYŠÍ PÍSEŇ ZAHRANOU NA PIANO JEJÍM TÁTOU, NAZPÍVANOU NEZNÁMOU ŽENOU. DNO JE ZATÍM V NEDOHLEDNU. VŽDY MŮŽE BÝT HŮŘ. PROČ JÍ ZPĚVAČČIN HLAS ZPŮSOBUJE TAKOVÁ MUKA, STEJNĚ JAKO MÁMĚ, ROVNĚŽ CHOROBNÉ ŽÁRLIVCE? RENÁTA SE KONEČNĚ DOZVÍDÁ, JAKÉ DRAMA SE UDÁLO MEZI RODIČI PŘED VÍCE NEŽ DVACE TI LETY I JAK TO SOUVISÍ S TÍM, CO SAMA PROŽÍVÁ A JAK SE CHOVÁ. JEJÍ VLASTNÍ DRAMA TEPRVE ZAČÍNÁ. ČEHO VŠEHO JE CHOROBNÝ ŽÁRLIVEC SCHOPEN, KDYŽ HO OBSESE POHLTÍ?

O knize

Když jsem studovala filosofii, na závěr jedné přednášky z psychologie padl směrem k našemu profesorovi následující dotaz: „Můžete mi poradit, co s partnerkou, která chorobně žárlí? Už jsem z toho zoufalý.“ Zapřeli jsme se do opěradel v očekávání moudrých rad. „Pryč od ní, dokud je čas. Hlavně se neženit,“ moudře poradil pan profesor, zaklapl desky s poznámkami a opustil posluchárnu. Jeho odpověď mi dlouho vrtala hlavou.

Když jsem se před pár lety zmínila známé, že píšu knihu o chorobné žárlivosti, moudře pokývala hlavou. „Hmm, dobře děláš. Je to děs, žárlivci by se neměli vůbec rozmnožovat.“ uvedla k dílu sama autorka.

A konečně když jsem se nedávno snažila sehnat pro tuto knihu alespoň jednoho kmotra, který by přiznal, že žárlí, nenašla jsem, protože samozřejmě nežárlí nikdo. Musela jsem tedy obrátit a hledat ty, na které je žárleno. Proto mám za kmotry mimo jiné několik překrásných zrzek. I moje románová hrdinka totiž žárlí především na zrzky.

Opravdu je to tak snadné, všechny žárlivce šmahem zavrhnout? Není chorobná žárlivost nemoc jako každá jiná? A přivodil si ji snad někdo sám a dobrovolně, aby sám sebe mohl masochisticky trýznit?

Pro všechny výše uvedené důvody a položené otázky, a pro mnoho dalších, jsem opravdu ráda, že moje kniha o chorobné žárlivosti vyjde a především, že jsem ji nevydala pod pseudonymem. I já si totiž umím pořádně zažárlit, stejně jako i na mě bývá žárleno. Nemám problém přiznat se ani k jedné z variant a ráda bych, aby nás takových bylo čím možná nejvíc. I když příběh v mém románu není příběhem mým, nýbrž kompilátem mnoha menších příběhů a událostí uvedených do extrému, některé emoce a názory v něm moje jsou.

Kniha vznikala dlouho a bolestně. Dlouho jsem ji totiž nemohla (a možná ani nechtěla) dokončit. Z mnoha důvodů, které jsem se pokusila nastínit v rozhovoru pro server mamtalent.cz (po Velikonocích ho sem nasdílím). Za to, že jsem ho přeci jen dokončila, vděčím několika lidem. Jedním z nich je můj kamarád, geniální pianista Tomáš Kačo, člověk, který mě dodnes žene ku předu svou energií a nápady. Poznala jsem ho paradoxně krátce poté, co jsem románovému otci hlavní postavy Renáty přiřkla povolání pianisty a tohoto románového pianistu nechala složit skladbu pro děj dost zásadní. Jednou u kafe jsem Tomášovi (tehdy ještě studoval Berklee) vyprávěla o mém fiktivním pianistovi s fiktivní skladbou a tehdy vznikl nápad přeměnit fikci v realitu. O pár let později si Tomáš přečetl rukopis a skladbu pro mě opravdu složil. Nebylo třeba nic dál vysvětlovat, seskládal noty přesně tak a přidal k nim tolik citu (možná proto, že už v té době se ženou očekávali potomka), jako by můj hrdina z románu vystoupil a zasedl k pianu.

Mistrovským dílem krátce poté Tomášovu skladbu nazvala Markéta Irglová, jejíž andělský hlas jsem při psaní románu poslouchala a na jehož základě jsem popisovala hlas zpěvačky fiktivní. Uznejte, byl v tom pořádný kus drzosti, oslovit oscarovou zpěvačku a držitelku ceny Grammy, ale udělala jsem to. Abych si jednou nevyčítala, že jsem to nezkusila. Poslala jsem Markétě Irglové Tomášovu skladbu a úryvek z knížky, který se skladby týkal. Psalo se v něm, že neznámá žena zpívá hlasem jemným jako peříčko dopadající na hedvábí. Když jsem o pár týdnů takový hlas opravdu slyšela v kombinaci s Tomášovým pianem, to už jsem slzy nezadržela.

Je to velká zodpovědnost, mít jako součást knihy takové mistrovské dílo. Proto doufám, že se vám obojí bude líbit a obojí, knihu i píseň, si užijete. Za každý váš ohlas vám budu vděčná,“ doplnila k dílu sama autorka.

Video: Tomáš Kačo nahrává ve studiu píseň ke knize Žárlivka…

jb, -jh, (red.)
#zarlivka.cz

1 komentář

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *